pátek 27. prosince 2013

TEN, KDO STOJÍ V KOUTĚ

AUTOR: Stephen Chbosky
ORIGINÁLNÍ NÁZEV: The Perks of Being a Wallflower
POČET STRAN: 216

Stephen Chbosky je americký autor, scénárista a filmový režisér, který se proslavil především knihou The Perks of Being a Wallflower. Podle této knihy také natočil stejnojmenný film (v češtině Charlieho malá tajemství, ehm), kde se v hlavní roli objevil Logan Lerman, Emma Watson a Ezra Miller. Film doporučuji, už jsem ho viděla několikrát a je skvělý!

Charliemu právě začíná první rok na střední škole, kde nemá žádné přátele, protože jeho jediný kamarád spáchal sebevraždu. Charlie je sice tichý, ale nakonec překoná svou plachost a seznámí se s Patrickem a se Sam, kteří mu otevřou dveře k novým zkušenostem. 


Je to zhruba rok, co jsem četla příběh o Charliem poprvé. Žádné speciální pouto jsem ke knize necítila, přesto jsem se rozhodla si tuhle malou knížečku přečíst znovu, dát jí druhou šanci.
Nevím, zda se dá z popisu nahoře vyčíst, že je to příběh hlavně o vnitřním vývoji určité osoby, nečekejte tedy žádnou akci. Vše se odehrává pro mě až příliš klidně, avšak mezi rozbouřenými emocemi hlavní postavy.

Charlie právě nastoupil do prváku na střední škole, kde nemá žádné kamarády. Je to citlivý chlapec, trochu naivní, ale velice chytrý a přemýšlivý. Jeho nejlepší přítel se zabil ještě před tím, než stihl nastoupit do nové školy, takže není divu, že Charlie trpí občasnými depresemi. Tohle všechno je velice smutné, ale z knihy to tak nevyznívá. Jelikož se o všem dozvídáme přímo od Charlieho, působí jeho život normálně.
Charlie je poměrně obyčejná hlavní postava, která si toho dost prožila, ale tak to autor zamýšlel. Kdyby chtěl superhrdinu, napíše něco jiného, takhle má alespoň realistickou postavu, která je skutečně důvěryhodná a kterou si každý oblíbí.

Charliemu se nakonec podaří seznámit se s několika lidmi, kteří jsou sice starší než on sám, ale Charlieho ihned přijímají do party. A co je hlavní, berou ho takového, jaký skutečně je.
Všichni jsou to velice originální lidé, každý je jiný, ale přesto spolu vycházejí, to se mi líbí a tak by to mělo být. Zajímavé také je, že snad každý čtenář se v tomto příběhu nějakým způsobem najde. Možná jste to prožili, možná jste byli svědky něčeho podobného.


Celá kniha je ve formě dopisů, které píše a posílá Charlie nepojmenované osobě, ve které hledá oporu. Celé je to moc hezký nápad, protože se pak dokážete lépe vcítit do pocitů Charlieho. Navíc nás autor neobtěžuje nějakými zbytečnými popisy, dozvídáme se prostě to, co je pro hlavní postavu nejdůležitější.

V příběhu je také velice hezky zmíněno ihned několik filmů, seriálů, knih a především hudby, kterou Charlie a jeho kamarádi poslouchají. Líbilo se mi číst o tom, co poslouchají, i když já sama nejsem zas tak velký fanoušek podobné hudby. Doporučuji si vytvořit ke čtení playlist, který se jistě najde i někde na internetu nebo si alespoň stáhněte filmový soundtrack, který není vůbec špatný.

Charlie je také poměrně velký čtenář, a jak už možná víte, to já ráda. Čte i jednu z mých oblíbených knih – Jako zabít ptáčka.

Ten, kdo stojí v koutě je kniha, kterou bych doporučila skutečně všem, leda že skutečně nenávidíte „příběhy ze života“. Jak jsem řekla, někdo se v knize najde, někomu naopak třeba příliš nesedne, tak už to ve světě bývá. A někdo jí pochopí až na podruhé, jako já, protože mám pocit, že poprvé jsem knize příliš nerozuměla, proto se mi tolik nelíbila. Teď je vše jinak a já Charlieho zařazuji mezi oblíbence. 

4 komentáře:

  1. Vypadá to zajímavě :). Asi bych si i ráda přečetla knihu, která je založená spíš na vývoji určité osoby, než přeplněná akčním dějem, protože takových knih je teď všude plno :). Mimochodem ty jsi četla Jako zabít ptáčka?? Já jsem tuhle knížku ukořistila, když jsme byli s rodinou na dovolené a zašli na jeden zámek, který byl spojený s tamní městskou knihovnou a zrovna vyřazovali nějaké knihy - měli je zadarmo a zrovna tam jsem našla Jako zabít ptáčka. Bylo to lepší než nějaký hloupý suvenýr :). Ale bohužel jsem ji ještě nepřečetla, nějak mi chybí motivace ..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš pravdu, akčních knih je všude plno, ale napsat něco čtivého prakticky jen o jedné osobě je umění.
      Jako zabít ptáčka jsem četla tak před rokem a půl a vím, že jsem se nejdřív nemohla začíst, moc jsem nechápala, o čem příběh je. Ale pod dočtení jsem usoudila, že to byla jedna z nejlepších knih, co jsem do té doby četla! Snad se k ní brzy dostanu znovu :)

      Vymazat
  2. Tuhle knížku jsem dočetla asi před týdnem a je skvělá :) něco úplně jiného, než obvykle čtu, ale dost mě chytla :) ale takový ten pocit "Wow, tak to bylo něco" se dostavil až po přečtení :) :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak! U mě se dokonce dostavil skutečně až po druhém čtení :)

      Vymazat

Těším se na váš komentář! :)