neděle 16. března 2014

PROČ NEMÁM RÁDA KNIŽNÍ SÉRIE

Už dlouho vím, že mám raději samostatně stojící knihy než série, ale ráda bych vám přiblížila, co přesně mi na sériích vadí. Hned v úvodu chci říct, že pochopitelně nemyslím všechny série. Například Harry Potter o jednom díle by si asi nikdy nezískal moje srdce. Píseň ledu a ohně by byla také celkem u ničem, kdyby byl na světě pouze první díl.
Není to tak, že bych série nenáviděla a nechtěla je číst, jen mi občas vadí některé věci.

1. Vždy mě mrzí, když u série klesá kvalita s každým dalším dílem, přitom první díl naprosto miluju.
Příklad: STMÍVÁNÍ – netvrdím, že je první díl nějak kvalitní, v porovnání s těmi ostatními je nejlepší
2. To, že se opakuje jedna myšlenka ve všech dílech, je logické. Nerada vidím, když se až do konce vše zaplétá a poslední díl, který by měl vše vyřešit, ne víc zamotat nebo úplně ignorovat to, co bylo již předtím řečeno, nesplní svou funkci.
Příklad: MRAZENÍ – první díl miluji, na co jsou sakra ty dva další?
3. Nesnáším natahování. Nejsem si pak jistá, jestli autoři jen nedokáží opustit svůj vymyšlený svět nebo nemají nápady na nové knihy.
Příklad: NÁSTROJE SMRTI – měla to být trilogie, nakonec je dílů šest
4. Čekání na další díly někdy dokáže být skutečně brutální.
Příklad: Já naposledy nemohla dospat na poslední díl trilogie Měděný jezdec. Nejhorší čekání však zažívají fanoušci PÍSNĚ LEDU A OHNĚ, se kterými soucítím, i když jsem  teprve na začátku třetího dílu.
5. Dokážu se naštvat, když po dočtení knihy zjistím, že jde o sérii. Přitom ta jedna kniha je dokonalá, s uspokojujícím koncem, není třeba přidávat další díly.
Příklad: ZAVRŽENÝ – tuhle sérii jsem četla už dávno, jenže si moc dobře pamatuji, jak jsem byla naštvaná, když jsem zjistila, že budou ještě další díly (série Zavržený se skvěle hodí i k bodu č.1)
6. Když začínám novou sérii a první díl mi přijde průměrný, nikdy nevím, jestli má cenu pokračovat ve čtení dalších dílů. Na další knihy se pak netěším a dopadá to tak, že prvním dílem u mě série skončila.
Příklad: SMEČKA – dodnes nevím, jestli byla chyba sérii nechat ležet, ale nemám pocit, že bych přišla o něco důležitého
7. Víte, co je největší zlo? Obálky jedné série k sobě neladí, nedejbože je vidět výškový rozdíl, když se postaví všechny vedle sebe. K pláči.
Příklad: No dobře, k tomuhle nemám žádný příklad. Ve své knihovně mám ale podobnou tragédii, za kterou si můžu sama.

Na co jsem zapomněla? 

21 komentářů:

  1. Souhlas! Mrazení mluví za vše. První díl byl super, nemohla jsem se dočkat druhého. V polovině druhého už jsem se musela do čtení trochu nutit a třetí díl jsem přetrpěla snad jen z povinnosti. Nehledě na to, že je to dokola to samé z různých pohledů. A ten konec! Čekám na něj celou knihu a pak zjistím, že vlastně žádný není :-\

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Cítila jsem se stejně. Vůbec nic se nevyřešilo, ale autorku to asi netrápí.

      Vymazat
  2. Osobně mám také raději knihy bez pokračování, ale pokud je kniha dobrá, další knihy do série si ráda přečtu. :) a Píseň ledu a ohně je kapitolkou sama o sobě.

    OdpovědětVymazat
  3. Já jsem tohle zažila kdysi u Marianny od Juliette Benzoni (ano, není to vrchol beletrie, ale bylo mi čtrnáct:D) obálky k sobě ladily (tedy v tom vydání, které jsem četla já) ale ten děj se tak zvláštně ,vlnil, že dodneška vlastně ani nevím jestli si ho vzala:D Ale je pravda, že jsem ty knížky milovala:)

    OdpovědětVymazat
  4. Se vším souhlasím! :) Mám to tak podobně, hlavně u té jedničky to mám stejný, Stmívání mám ráda docela hodně, ale ty další díly, už to není ono :), i když jsem zatím nečetla čtvrtý díl, ale myslím že na první díl už to mít nebude i tak :).
    Moc pěkný článek!! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já vím, že jsem čtvrtý díl žrala. Ale když se na to podívám zpětně, tak je ten díl docela špatný, prostě takový, aby vyhovoval uječeným fanynkám (které stejně měly radši filmy než knihy), to je škoda.

      Vymazat
    2. Já se toho dílu trochu bojím i pustit, protože jsem slyšela něco o tom že má být kousek z Jacobova pohledu, a já ho nemám v knížce ráda :D, takže se myslím že mě to bude akorát nudit, ale rozhodně bych to chtěla dočíst, když už jsem přečetla tři díly :).

      Vymazat
    3. Já jsem Jacoba naopak milovala! :D Nejsem si jistá, jestli tam skutečně je něco z jeho pohledu, nicméně dávalo by to smysl. Určitě si to dočti, jsem zvědavá na tvou reakci! :)

      Vymazat
  5. Mě jako příklad u posledního napadá série Andělé. Pád a Muka jsou v pohodě, ale u Vytržení změnili písmo na obálce a hřbetě knížky, takže to v knihovně vypadá hrozně pitomě.

    OdpovědětVymazat
  6. Příliš dlouhé série jsou zlo, i kdyby byly dobré. :D Teď třeba čtu dvě - Zeměplochu, která má čtyřicet dílů a já jsem u šestého, ale která je zase naprosto geniální, takže jí chci celou doma, ideálně anglicky. Což už dost leze do peněz. Ta druhá je Pravá krev, která zatím taky stojí za to, ale těch knih je taky asi třináct. Sice se mi obě hrozně líbí, ale mít je doma bude boj. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jak to má víc jak sedm dílů, tak je to zlo :D Zeměplochu neznám, ale čtyřicet dílů by asi zabilo. Pravou krev jsem dřív četla, ani nevím, proč jsem přestala, ale občas kouknu na seriál, který je čím dál divnější :D

      Vymazat
    2. U Zeměplochy je aspoň dobré to, že se dá číst i samostatně nebo napřeskáčku, když zrovna nemáš nějaký díl k dispozici :)

      Jinak dobrý článek, mám to trochu podobně, jen ta Zeměplocha je výjimkou :)

      Vymazat
  7. Mně série nevadí, ale záleží na tom, jak jsou jednotlivé díly postaveny. Pokud jsou příběhy v jednotlivých dílech ukončeny, nemám s tím problém. Pokud je otevřený konec, samozřejmě že jsem naštvaná, když nemám po ruce další díl. :D A je pravda, že poslední dobou mám také radši samostatné knížky, jop. :)
    Taky nejsem moc nadšená, když některé díly jsou jen taková vata, která má pozdržet děj před dalším dílem. Často to bývá u trilogií, kdy druhý díl stojí za houby, místo toho, aby si udržel kvalitu prvního dílu. A to je škoda.
    Ohledně Mrazení jsi můj člověk! :D Četla jsem první díl a vlastně se mi líbil, ale přišel mi řádně ukončený a já neměla potřebu dalších. Druhý díl jsem zkoušela číst, ale nezvládla jsem to. :)
    V případě Cassandry Clare si myslím, že prostě nechce opustit ten svůj svět a asi se od ní samotné nedočkáme série, která by se netýkala Lovců stínů. Což je podle mě škoda. :)
    Zavržený - četla jsem jen ten první díl a trpět u těch dalších opravdu nehodlám. :D
    É... Myslím, že zrovna se Smečkou jsi o nic nepřišla. Donutila jsem se přečíst druhý díl a bylo to... Vážně špatné.
    Změny obálek nesnáším a ten výškový nepoměr, to je taky děs. Třeba u Hunger Games je druhý díl jinak vysoký než první a třetí, i když já mám naštěstí dotisk, který je už stejně vysoký, ale i tak... Ten výškový rozdíl mě štve snad ještě víc než změna obálek. :D :)
    Ale jsou tu i série, které mám vážně ráda - většinou jde o takové, kdy jsem si opravdu oblíbila postavy, svět, autorův styl psaní, atd., takže se k nim vždycky ráda vracím. Třeba Percy Jackson - vůbec mi nevadí, že autor o něm navázal v další sérii. Nebo Kate Daniels mě vážně baví a já mám vždycky radost, když se dozvím o další knize (ale co tak přemýšlím, u většiny rozečtených urban fantasy sérií mi nevadí, že přebývají další a další díly :)). Takže tak. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, druhé díly trilogií jsou často o ničem. Už se ale i stalo, že druhý díl je lepší než ten závěrečný třetí (Hunger Games).
      Cassandra Clare se stejně jako další autoři pořád motá v jednom světě. Na jednu stranu je chápu, nechtějí opustit svůj vymyšlený svět, který jim dal spoustu práce, ale stejně. Těmi dalšími autory myslím třeba Richelle Mead, která má Vampýrskou akademii o šesti dílech a pak ještě jednu sérii, která je prakticky zasazená do toho samého světa (Pokrevní pouta? Nejsem si jistá). Obě série mám ráda, protože si u nich vždy odpočinu, ale vzít to dohromady, tak už má deset dílů z jednoho světa pořád na tom vydělává. Stejně to má i Rick Riordan s Percy Jacksonem. Mám jeho knihy ráda, ale taky si myslím, že se stále dokola motá kolem těch bohů. Tyhle tři autoři však mají velkou kliku, že jsou dobří, jinak bych jim to neodpustila :D

      Vymazat
    2. Jo, Richelle Mead mě v tomhle případě taky napadla. Ale ta zase má knihy i z jiných světů, takže je evidentně schopná ze od svých upírů z VA odpoutat. :)
      Ricka Riordana beru za trochu jiný případ, no. :D I když máš pravdu, že k tomuhle konceptu by také seděl. Nicméně on ty jednotlivé série opravdu propojuje a to velice šikovně, často poměrně nenápadně. Nevím, jestli jsi kromě Percyho Jacksona četla i Kroniky Cartera Kanea? V Kronikách je naznačeno, že existují i jiní bohové než ti egyptští. Navíc je tu ta povídky The Son of Sobek, kde se Percy vlastně setkává s Carterem, že. :D U Riordana to beru jinak - jeho série dokáží fungovat samostatně, aniž bys potřebovala znát ty předchozí, přestože pro čtenářský zážitek to je lepší. U Clare mám totiž pocit, jako by tak trochu parazitovala na těch Nástrojích smrti, u Riordana mi to tak nepřijde. A zrovna teď se mi strašně špatně vyjadřují mé myšlenky slovy, ale určitě by tohle mohla být zajímavá diskuze. :D :)

      Vymazat
    3. Ano, Richelle umí, navíc píše rychlostí blesku, takže má určitě nějaký zvláštní schopnosti!
      Rick Riordan prostě má rád bohy, takže se nedivím, že se tomu pořád věnuje. Navíc jeho knihy jsou fakt skvělý, není vidět, že by na tom parazitoval (jak ty říkáš o Clare, a máš pravdu :D). Na ty Kroniky se chystám už pěkně dlouho. Už jsem četla první díl Bohů Olympu, kde je vidět, jak je to propojené. Ale zrovna u jeho sérií prostě nějak nechvátám na pokračování, přežila bych to i bez toho, není to pro mě stěžejní dílo, jestli mě chápeš. Nicméně máš pravdu, na rozdíl od Clare je Riordan kompletně odlišný případ.
      Nevím, co víc dodat, v hlavě toho mám tolik, že nevím, jestli bych to zvládla sepsat :D

      Vymazat
  8. Co se týče sérií, přečetla jsem z nich nejspíš jen Harryho Pottera. Nové new adult série mě vůbec nelákají,a myslím že je to ze stejných důvodu jaké jsi zde popsala.
    Mimochodem, fotka je tvoje? Pokud ano, tak konvička je skvělá! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Fotka moje bohužel není (našla jsem jí na tumblr a nemohla jsem se dopátrat pravého zdroje, to je pro podobné stránky typické), nicméně bych ráda vlastnila všechno, co na ní je :D :)

      Vymazat
  9. Série tiež nejako moc nemusím. Ide o to, že niekedy si ani nemôžme byť istý, či pokračovanie aj preložia vydavateľstvá, čo ma vie veľmi nahnevať.
    Ako si spomínala Zavrhnutého, v tom bode s tebou plne súhlasím. Po prečítaní prvého dielu som sa tešila, že aká super kniha. Keď som videla, že je pokračovanie povedala sm si, že no škoda mohol byť jeden diel, ale prečítam si aj ďalšie. Sklamanie bolo, že pokračovania boli skoro úplne o ničom.
    Naťahovanie sérií úplne nenávidím. Načo naťahovať príbeh, ak sa buď opakuje a vlastne ani nerozvíja? Jedine pre zisk, ktorý bude autor/ka mať :/ :)

    OdpovědětVymazat
  10. Hezký článek. Naprosto souhlasím. Někdy mám pocit, že už se snad samostatné knihy ani nepíšou. Alespoň ne v žánru fantasy. Na co jsi zapomněla? Mám pár tipů.
    Když v češtině vydají dva (tři, čtyři) díly, ale protože prodeje nejsou tak vysoké, aby se jim to vyplatilo, tak s tím seknou a my nevíme, jak to skončí.
    Když autor neví, kolik bude mít série dílů. Předpokládám, že mají nějak rámcově vymyšlený příběh a ví na kolik dílů jim to zhruba vydá. Proto mě překvapila třeba Patricie Briggs, když řekla, že netuší, kolik dílu bude mít Mercy. Že prostě píše dál a dál. Bohužel na sérii je to vidět.
    Když chce autor vydělat peníze a tak chabou zápletku roztahaná do trilogie. Příklad: Amanda Hocking.
    Když autor napíše sérii, která má dvacet dílů. Já série čtu - a čtu jich hodně - ale nejradši mám trilogie. Pět dílů ještě zvládnu. Sedm taky. Ale cokoliv, co má víc než deset dílů je na mě trochu moc.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hezké doplnění, se vším musím souhlasit :)
      Samostatné fantasy knihy - to je asi velký problém no, ale zároveň je příběh vždy velice komplikovaný, takže tam větší počet dílů i chápu.
      Když má série víc jak sedm dílů, tak se to většinou začne odrážet na kvalitě toho příběhu (jak kdy, samozřejmě, pochybuju že Píseň ledu a ohně klesá na kvalitě).
      Série Mercy jsem dočetla si jen do druhého dílu, protože je to zrovna ten případ, kde už první díl je velice průměrný a já se nechci zahazovat se zbytkem :D

      Vymazat

Těším se na váš komentář! :)